Aktuálně | O nás | Plemena | Naše nej | Bažantnice | Kontakt | English

Bažantnice

Můj život je nedílně spjat s lesem a lovem. Narodila jsem se přímo uprostřed lesa, v hájovně ve Staré oboře na Hluboké, v rodině oborníka. Takže hned od počátku mého života jsem byla lesem a zvěří obklopená.
Určitě to na mne mělo podstatný vliv. I když jsme se z obory záhy přestěhovali na hájovnu do oblasti, kde nebyla chována ani černá, ani vysoká zvěř, ale „pouze“ bažant.
Bažantnice na Konopišti je totiž jednou z nejvýznamnějších v České republice a je i dnes známá v loveckých kruzích Evropy i zámoří. A můj život je s ní spojen od jejích počátků.
Chov bažanta sice existoval na Konopištském panství již v době, kdy patřilo arcivévodovi Františku Ferdinandovi, avšak jeho nový rozkvět začal teprve okolo poloviny 60.let XX.století, za ředitele LZ Konopiště Karla Melena. Tento člověk měl dostatečné možnosti, aby myšlenku obnovení bažantnictví na Konopišti prosadil, a navíc se dokázal obklopit schopným personálem, takže odchovy se dařily a bažantnice fungovala nejen do konce totalitního režimu, ale pokračuje zatím i v nelehkých podmínkách nového hospodaření. Zpočátku ovšem ještě převažoval v honitbách lov divokého bažanta a zajíce, až po kritickém úbytku drobné zvěře v 70.letech XX.století už to byl jen uměle odchovaný bažant, který zde udržel loveckou tradici. V období totality tato honitba sloužila jako reprezentační honitba vlády, takže lovečtí hosté (střelci) přijížděli s celého světa, byli to hosté naší vlády a režimu. Také mnoho vládních špiček z Československa si v Konopišti zastřílelo.
V té době jsem začala chodit na hony s krátkosrstým ohařem Césarem z Rik mého otce a později už svým prvním vlastním psem, fenkou irského setra Elis. To mi bylo 14 – 15 let! Dnes bych měla problémy, zákon účast na honu nepovoluje osobám mladším 15 let, ale tehdy nebyla kontrola tak přísná.
V současnosti se lovecká klientela v Konopišti rekrutuje z „high society“ celé Evropy.
Vztah k práci s ohaři při společných lovech zapustil ve mně hluboko svoje kořeny, zatím jsem nevynechala jedinou loveckou sezónu na Konopišti, při níž bych se aktivně neúčastnila. V roce 1988 jsem začala pracovat u LZ jako stálý zaměstnanec, a tak jsem se na chovu bažantů podílela od kuřátka až po lov. Práce mne bavila, ale zdravotní stav nedovolil, abych pokračovala v práci v lese – protože po dobu, kdy nebyli bažantíci, museli jsme pracovat v lese za každého počasí, což není někdy procházka růžovým sadem, i když člověk les miluje!
A tak jsem nakonec stálý pracovní poměr opustila a od počátku tohoto století chodím vypomáhat do bažantnice se svými psy pouze v období „bažantů“, to je od července do konce ledna. Hlídáme bažantnici a snažíme se naučit mladá kuřata, kde jsou doma. Díky inteligenci našich psů a spolupráci s nimi se to daří celkem dobře.
A protože jsem přesvědčená, že práce v bažantnici je krásná, sestavila jsem malou sérii fotografií, která vypovídá o její kráse.

PŮLROK V BAŽANTNICI (2008 - 2009)